(Ne)obyčejný obchodník z Crhova se nevzdává...

Dovolte mi, abych se s Vámi podělila o zkušenost, kterou jsem byla dnes velice obohacena. Momentálně se zabývám dějinami jedné podhorské vesničky, a sice obcí Crhov. Do rukou se mi dostalo větší množství spisů pojednávajících o vyřízení hostinské koncese pro Ferdinanda Havlenu z domu čp. 44, který byl jeden čas i starostou Crhova. Neodpustím si poznamenat něco krátce k jeho osobě.

Ferdinand Havlena žil v Crhově, byl ženatý a se svou manželkou vychovával čtyři nezaopatřené děti. Krom toho pečoval ještě o svou starou matku, která s nimi sdílela jednu domácnost. Všichni se společně staraly o malý obchod se smíšeným zbožím a také o hospodářství s celkovou výměrou 18 měřic. K tomu vlastnily ještě 6 měřic mladého lesa.

Již před první světovou válkou byl Ferdinand Havlena požádán občany Crhova i pokrokovými stranami, aby v obci postavil místnost, kde se budou odbývat veřejné schůze, osvětové přednášky, divadelní představení či spolkové zábavy.  Protože byl všemi ujišťován, že hostinskou koncesi lehce obdrží, se stavbou započal. Během první světové války musel Ferdinand Havlena narukovat, a poté, co se navrátil zpátky do Crhova, po dalším naléhání ze strany místního obyvatelstva ve stavebních pracích pokračoval. I přes nemalé finanční problémy, které přišly právě v období po první světové válce, stavbu nakonec musel dokončit. Riskoval tím jmění celé rodiny, kterou mohl takřka i ožebračit.

Výřez indikační skici Stabilního katastru obce Crhov z roku 1935. Uprostřed zachyceno stavení čp. 44, v němž zřídil Ferdinand Havlena později hostinec.

Už v roce 1923 zažádal o hostinskou koncesi. Po několika měsíčních jednáních a nejrůznějších odvolání mu byla hostinská koncese zamítnuta. Zemská politická správa v Brně jen potvrdila rozhodnutí Okresní politické správy v Zábřehu a odůvodnila vše existencí již jednoho hostince v Crhově, kterým byla potřeba místních občanů pokryta. Rozhodnutí zemské správy politické bylo konečné. Mnohý z nás by toto rozhodnutí respektoval, ale to nebyl případ Ferdinanda Havleny. V dalších letech se o přidělení koncese ucházel ještě několikrát. Úředníci správ politických, ale na jeho žádosti neslyšeli. Vždy mu přicházely jen zamítající odpověďi. Ani nestačilo, že si obstaral příznivá doporučení od Místního sdružení Československé strany živnostensko-středostavovské v Zábřehu nebo od Společenstva svobodných a koncesovaných živností v Šilperku (pozn.: dnešní Štíty). Své důvody pro poskytnutí hostinské koncese spatřoval Ferdinand Havlena i v tom, že v blízkosti Crhova leží kolonie obce Cotkytle zvaná „Království“ a „Stráň“ či kolonie obce Šilperka pojmenovaná na „Hranicích“, z nichž by docházelo obyvatelstvo občerstvovati se právě do jeho hostince, neboť by jim byl nejblíže. Crhov také leží v turisticky žádané oblasti a zejména v letních měsících sem proudí mnoho návštěvníků blízké rozhledny Lázek.

Obchod a hospoda "U Havlenů" v roce cca 1928. Na snímku zachyceni zleva hostinský Ferdinand Havlena, jeho manželka, pan Jureček starší,

malá holčička (později paní Korgerová) a neznámá paní.

Celá záležitost nakonec byla dovedena až k samotnému ministrovi veřejných prací panu Mlčochovi, načež bylo zažádáno o urychlené vyřízení zmiňované záležitosti.  Přesto i nadále se celá situace jen protahovala a přes opakovaná naléhání nakonec došlo ke komisionelnímu šetření a jednání ohledně zjištění vhodnosti místností v domě čp. 44 v Crhově pro provozování hostince. Dne 18. října 1926 vyhověla Zemská správa politická v Brně Ferdinandovi Havlenovi v jeho žádosti a udělila mu hostinskou koncesi, která obsahovala oprávnění pro podávání pokrmů, výčep piva, vína a ovocného vína, výčep a drobný prodej pálených lihových nápojů, podávání kávy, čaje, čokolády a jiných teplých nápojů a občerstvení či držení dovolených her. Celá záležitost byla tímto aktem úspěšně dokončena.

Dnešní podoba bývalého hostince Ferdinanda Havleny.

Ale zpátky k tomu, čím mne vlastně tento příběh ze života pro mne neznámého člověka tolik zaujal. Často přemýšlím o tom, co mi po sobě předci zanechali. Jaké jejich zkušenosti si v sobě nesu. Že mi jsou vlastně nápomocni v mém nynějším životě. Dneska jsem si ale uvědomila, že takovéto zkušenosti můžeme čerpat i z osudů „cizích“ lidí. Inspirujte se jimi. Objevujte je. Vytrvalost, síla a odhodlání Ferdinanda Havleny za prosazení jeho hostince v Crhově, je až neskutečná. Lze za ní najít buď obrovskou víru v sebe sama, anebo snad byl k takovéto vytrvalosti donucen dobou, sociálním postavením rodiny, jinými okolnostmi… Co myslíte???