Nejstarší zprávy o rychtě v Písařově

První zmínka o působení fojta ve vsi Písařov se objevuje v dostupných pramenech k roku 1516. V berním rejstříku z daného roku bylo uvedeno, že fojt Pavel a konšel Jan přinesli od šesti usedlých z Písařova 21 a ½ groše a samotný fojt Pavel tehdy coby berni odevzdal 6 grošů.

Označení fojt se používalo zejména na severu Moravy pro vesnického rychtáře, přičemž tento název do dané oblasti pronikal ze Slezska. Termíny fojt a rychtář se často zaměňovali a patrně mezi nimi nebylo rozdílu. Fojt – rychtář byl až do roku 1849 představitelem a vykonavatelem vesnické samosprávy a vrchnostenské moci v obci, zároveň často držitelem největšího statku – rychty (fojtství). Fojt vybíral nejrůznější dávky (desátky, urbární dávky, aj.) a odvedl je posléze vrchnosti. Na starost měl i rozdělování roboty. K dalším povinnostem fojta patřila péče o obecní majetek, svolávání a organizace vesnických soudů, nejednou se v pramenech objevuje také jako důvěryhodná a přísežná osoba. Někdy mohl disponovat i vlastními poddanými a na většině panství obdržel fojt i právo mít řemeslníky. Taktéž se podílel na vybraných soudních pokutách, popřípadě i na platech poddaných. Fojt byl tedy „prodlouženou rukou vrchnosti“, přímým vykonavatelem jejího zájmu a stojící povětšinou na její straně. Působnost fojta se vztahovala téměř vždy pouze na jednu ves. Člověk mohl této funkce dosáhnout buď vlastnictvím dědičné, popřípadě zákupní rychty, anebo byl dosazován vrchností, kdy tedy byl každoročně formálně zvolen na výročním vesnickém soudu.

V druhé polovině 16. století žil na rychtě v Písařově jistý Jan. Po jeho smrti byli tehdy za nápadníky (dědice) označeni mateř (nebo-li jeho manželka) Anna a děti Anna, Mikuláš, Eva, Kateřina, Matěj, Uršula, Dorota, Martin, Michal, Bartoň a Tomáš. Gruntovní peníze v sumě 490 zlatých byly rozděleny mezi ně na 12 dílů. Hospodářem se na rychtě nakonec stal roku 1589 jeho syn Bartoň. Přesto z poručení vrchnosti musel roku 1597 stavení prodat Michalovi Šírerovi z Březné, kupní suma byla ale již o 200 zlatých vyšší, tedy 690 zl.

O dalším osudu písařovské rychty je nám podána zpráva v roce 1604 v souvislosti s jejím opětovným prodejem. Tehdejší fojt Michal Šírer (psáno Ssyrer) prodal rychtu zákupní jistému Michalovi Lerichovi, pilaři z Horní Březné, za celkovou sumu 750 zlatých moravských. K tomu mu Michal Šírer přidal ještě 3 koně, 2 krávy, 2 jalovice, 3 mladé svině a jednu starou, 8 slepic i s kohoutem, půldruhého vozu, 2 brány, pluh, hák, dále 13 měřic rži, 2 měřice ječmene a konečně 15 měřic sena. Celý akt dosvědčili konšelé Jiřík Horníček, Matouš šafář, Václav kovář, Tomáš šafář, Matouš Popuda, dále pak Kašpar Hoffman, malíř z Červené Vody.

O rok později mění rychta v Písařově znovu svého majitele. Tenkrát se jím stal Martin Frudlů. Do své držby ji získal opět za sumu 750 zlatých moravských, přičemž musel na místě složit závdanek (jednalo se o jakousi zálohu) ve výši 200 zlatých moravských, z níž bylo ihned odečteno 79 zlatých moravských a 12 grošů, které Michal Lerich byl dlužen za pivo a taktéž částka 50 zlatých moravských za zbývající závdanek pro předešlého majitele rychty, jímž byl nynější březenský fojt Michal Šírer. Zbytek závdanku ve výši 70 zlatých moravských a 18 grošů měl nový majitel splatit o sv. Janovi příštího roku. Poté byl povinen každoročně splácet 8 zlatých moravských až do zaplacení celé sumy. K rychtě získal Martin Frudlů ještě osivo na ozim i na jaro v množství 3 měřice rži na ozim a 2 měřice ovsa, v souvislosti s tím si Michal Lerich vymínil i přes odpor Martina Frudla sklidit 37 a ½ korců ovsa, které je dlužen starému pánu na Losinách. Přesto získal Martin Frudlů ještě 2 koně, 2 krávy, 3 svině, 7 slepic s kohoutem, vůz, hák, pluh s železem a 2 brány.

Pro rok 1618 byl na rudském panství sepsán urbář, který nám předkládá výčet povinností a platů, jež odváděli jednotliví usedlí v rámci každé vesnice. Pro Písařov je v seznamu na prvním místě uveden pro daný rok zákupný fojt Martin (po něm převzal dle sdělení rychtu Jiřík Kamlar). A právě fojt Martin odváděl o sv. Jiří úroku celkem 21 grošů, tolikéž i o sv. Václavovi, z koně zbrojného o sv. Jiří i o sv. Václavovi po 1 zl., za roboty o sv. Jiří a sv. Václavovi vždy 18 grošů a 5 bílých peněz, dále za svobodu lesní o sv. Janovi 1 zl. a o Vánocích stejně. Ke všemu musel o Vánocích odevzdat ještě 12 korců ovsa, odúmrti jednu slepici a platových sedm, konečně rovněž 32 vajec. Protože si pro své hospodaření přibral ještě kluč, musel za ní odvádět další 2 zl. ročně, opět o svátcích sv. Jiří a sv. Václava. Tehdy navíc odevzdával obci po dvou groších z přidané zahrady. Tohle byl tedy výčet povinností, které musely být v daných termínech z rychty odváděny vrchnosti. Jak si můžeme povšimnout, tak se písařovský fojt vyplácel z konání povinných robot.

Roku 1635 si písařovskou rychtu kupuje Jiřík Kamlar (jinak Frantzgeorg) od původního fojta Martina Frudla za 750 zlatých se závdankem 200 zl., z něhož si má nový majitel pro sebe ponechati 60 zlatých, které má použít na postavení nových stavení, neboť byla rychta v danou dobu již ve velmi špatném stavu, dle zápisu „stavení též rychty všechno shnilý“… Ostatních 140 zlatých mělo býti použito na poražení dluhů původního fojta Martina. Zároveň Jiřík Frantz obdržel do své držby dva koně, dvě krávy, dvě telata, tři svině, osm slepic i s kohoutem, vůz, pluh, hák a dvě brány. Dále měl ročně platit po 8 zlatých při sv. Václavovi až do zaplacení.

Přese všechno ale rychtu v lednu roku 1665 odprodal Bartoňovi Jurenkovi za kupní sumu 750 zlatých, jehož rod následně spravoval nejen celé stavení, ale tím i vlastně celou ves Písařov z funkce rychtáře až do konce 18. století.

                     Rychta čp. 95 v Písařově v roce 1835                                                 Původní rychta v současné podobě