Za práh matrik, aneb když základní pramen nestačí...

Pátrání po předcích sebou nese na jedné straně nebývalé dobrodružství kořeněné drobnými úspěchy, na druhé straně nás často potkává nejedno úskalí, se kterým se musíme nějakým způsobem vyrovnat. Ne vždy nám ovšem různé archivní prameny přejí, neboť doba, která uplynula od jejich vytvoření, se každým dnem zvětšuje a ať chceme nebo ne, každá archiválie spěje ke svému zániku. Někdy byl tento zánik uspíšen rukou člověka, anebo nějaké události, proto se často potýkáme s nedostatečnou pramennou základnou v různých obdobích.

Samotné matriky začaly být uceleně vedeny teprve od druhé poloviny 17. století. Avšak i jejich úroveň, anebo stav dochování je různý. Stačilo, aby farář nebyl ve svých zápisech důsledný, a pak nacházíme matriky s mnoha prázdnými místy, kde očividně mělo být poznamenáno narození, úmrtí či sňatek někoho z našich předků.

Jak se máme s tímto problémem vyrovnat? Je vůbec nějaká možnost dopátrat se odpovědi na naši otázku? Anebo co když matriky začínají určitým rokem, ale my bychom potřebovaly pátrat v  v době, která tuto matriku předchází?

Na tyto otázky se Vám pokusím odpovědět.

Matriky jsou pro genealogy prvním pramenem, který využívají při pátrání po svých předcích. Musíme si však uvědomit, že nejsou zdaleka jediným. Proto bych Vám ráda představila gruntovnice, neboli dobové pozemkové knihy, které nám nabízí mnohdy to, co nám matriky zatajily, anebo nám lépe osvětlí to, co jsme se z nich již dozvěděli. Ovšem i zde platí, že pro námi potřebné období se gruntovnice také nemusely dochovat. Pokud ale ano, pak máme obrovské štěstí a také nebývalé možnosti, jak údaje z nich patřičně využít.

To co je v nejstarších gruntovnicích psáno, jsou převody jednotlivých gruntů v rámci každé obce z celého panství. Nachází se tam přepisy tehdejších kupních smluv s uvedením prodejce a kupitele, se sumou, za kterou si příslušný grunt zakoupil, se závdankem, který musel uhradit jako zálohu a pak s jednotlivými splátkami, které nový majitel bude v ročních intervalech odvádět předem stanoveným osobám, ať už jako dědičné podíly, anebo na poražení dluhů po předchozím či předpředchozím majiteli. A právě většinou mezi jednotlivými rozepsanými splátkami se objevují jména sourozenců držitele gruntu, rodičů, manželek či dalších příbuzných, což se nám velice hodí pro naše pátrání. Při převodu gruntu z otce na syna je pak možné vysledovat i úmrtí jeho otce, protože mnohdy tomu převzetí předcházelo.

V gruntovnicích se objevují taky částečné popisy gruntů, jeho majetku či popis přináležejících pozemků. Nejsou opomenuty ani povinnosti, které nový majitel má vůči svým rodičům, jenž odešli na vejminek. Tohle všechno nám gruntovnice až do počátku 19. století nabízejí, poté už často předkládají pouze soupis splátek za stavení.

Ovšem co je důležité si uvědomit, najdeme v nich naše předky jen pokud se v dané obci v onu dobu nacházeli a vlastnili některý statek nebo domek, pokud do vesnice přišli až později, tak je tam nenajdeme a právě to může být i důvod, proč nejsou k nalezení  v matrikách. Přesto bychom tedy v pozemkové knize měli dohledat datum příchodu našeho předka do vsi, protože u zápisu může být uvedeno odkud sem doputoval a my se můžeme porozhlédnout dál…

Nyní Vám na názorném příkladu představím, jak můžeme s gruntovnicemi pracovat a jak mi velice pomohly zjistit ještě další generaci předků a dostat se v bádání až na počátek 17. století.

Ve svém pátrání po historii rodu Skoumalů mne přivedla jedna církevní matrika oddavků k zápisu o sňatku pro mne doposud nejstaršího známého předka Jiříka Skoumala. Ten pojal za svou manželku Barboru, vdovu po Janu Urbáškovi z Brníčka. Rod Skoumalů žil v Brníčku více jak dvě století, ale tento zápis mi ukázal, že tomu vždy tak nebylo. Dozvěděla jsem se díky němu, že Jiřík Skoumal je synem jistého Martina Skoumala, tou dobou již nebožtíka, a pochází z nedaleké vesnice Sudkov.

Jelikož tyto údaje byly pro mne natolik zlomové, bylo pro mne takřka nutností zjistit podrobnější informace právě z gruntovnice, a to z důvodu, že se mi nabízela právě otázka, že Jiřík Skoumal sňatkem s vdovou grunt vyženil. Taky se tak stalo. Zakoupil si ho do svého vlastnictví dne 20. května 1696 za sumu 310 zlatých moravských.

Protože pocházel ze Sudkova, hledala jsem datum jeho narození v matrice pro obec Sudkov. Na svět přišel 18. března 1667 tamtéž, přičemž jeho rodiči byli Martin Skoumal s manželkou Zuzanou. Po dohledání sourozenců se další pátrání ubíralo ke zjištění oddavků jeho rodičů. Jelikož Martin Skoumal se Zuzanou přivedl na svět v rozmezí let 1652–1675 celkem 10 dětí, dalo se předpokládat, že sňatek musel proběhnout těsně před rokem 1652. Zde jsem byla limitována matrikou obce Sudkov, která mi předkládala zápisy o svatbách jen od roku 1650 výše. To znamená, že pokud by proběhl sňatek dříve, tak bych ho bohužel v knize nedohledala. Nakonec jsem přeci jen zápis v příslušné matrice objevila, neboť k oddavkám došlo 21. srpna 1650. Tím ale pro mne skončila další možnost pátrat v matrikách, neboť starší již pro Sudkov nebyly.

Přesto právě zmiňovaný zápis mi sdělil, že opět můj předek nepocházel z místa, kde se oženil. Martin Skoumal byl totiž synem zemřelého Mikuláše Skoumala ze sousední vsi Lesnice. Ta spadala již pod jinou farnost a matriky narození měla vedeny již od roku 1617, což není zrovna obvyklé. Celá natěšená jsem se pustila do hledání data narození Martina Skoumala, to jsem bohužel nenalezla, jen jediný záznam z roku 1634 o narození Jakuba, syna Mikuláše Skoumala a jeho manželky Mandy, mi ujasnil, že Mikuláš Skoumal v oné době v Lesnici skutečně pobýval. No popravdě matrika byla vedena velmi mezerovitě, k jednotlivým rokům se pro celou farnost objevuje vždy jen velmi málo zápisů, většina let i úplně chybí. V tomto okamžiku je proto nejvhodnější vzít si na pomoc gruntovnice.

Pro ves Lesnici se dochovala nejstarší gruntovnice z let 1635–1878 zachycující stav již od roku 1614. Časově mi tato kniha úplně seděla do období, které jsem v ní potřebovala nalézt. Příslušný zápis se vztahoval k domu v Lesnici, který po očíslování nesl čp. 3. Stav k roku 1614 mi ukazoval, že tehdejším majitelem byl jistý Jiřík Skoumal, který toho roku zemřel, a po něm přebral grunt za sumu 600 zlatých moravských právě jeho syn Mikuláš. Ten na gruntu seděl až do roku 1640, kdy zesnul. Ovdovělá Manda se pak znovu provdala za Mikuláše Janka, který si stavení zakoupil do své držby. Jeho povinností pak bylo vyplatit dědičné podíly dětem Mikuláše Skoumala a v jejich výčtu nacházím opravdu jméno Martin Skoumal, tedy ten co se roku 1650 přiženil do vsi Sudkov. Krom toho zjišťuji i jména jeho sourozenců, a sice Jan, Jiřík, Jakub, Mikuláš a Kateřina.

Lesnická gruntovnice mi opravdu nabídla velmi mnoho užitečných informací, osvětlila mi otázku, proč odešel Martin Skoumal do Sudkova, kolik měl sourozenců, kdo byli jeho rodiče, kdy zemřel jeho otec či jak se jmenoval jeho děd. Docela mnoho podstatných informací na jeden zápis.

Nyní ještě jednu poznámku. Protože se dříve krom gruntovnic vedly také urbáře, které zaznamenávaly dávky odváděné vrchnosti je další možností nahlížet do nich. Urbáře však nejsou tak podrobné, ale alespoň nám potvrdí, zda se náš předek na daném místě v onu dobu nacházel a jakou vlastně měl povinnost vůči vrchnosti. Tuto možnost jsem také využila a při prohlédnutí urbáře zábřežského panství z roku cca 1585 jsem v Lesnici opravdu našla Jíru Skoumala mezi tehdejšími obyvateli. Tím se mi jen uzavřelo pátrání po kořenech rodu. Dál se již zřejmě nedostanu, ale těší mne pocit, že vím o svém rodu tolik informací a že žiji v oblasti, ve které můj rod pobýval již koncem 16. století.

Pátrání po předcích má smysl :)